Když jsem dostával toto CD k recenzi a spatřil logo kapely, vzpomněl jsem si, že už jsem ho někde viděl. Bylo to v Žilinském klubu Guru, kde jsem za sympatických 40 Kč měl možnost shlédnout vystoupení dotyčných po boku ABSTRACT, FACE OF AGONY, dále našich krajanů BENEVOLENCE, INNER FEAR a DYING PASSION.Ovšem nepříznivá dopravní situace příliš nepodpořila moji snahu dorazit na místo konání ještě před začátkem vystoupení prvních účinkujících a tak jsem o DOOMED nevěděl do obdržení tohoto alba nic víc, než pouhý fakt, že existují a mají údajně (překvapivě) hrát doom metal. O to více jsem byl zvědav, zdali jsem si třeba nenechal ujít něco, co by mě později mohlo mrzet…

Když člověk poslouchá hudbu, často se mu stane, že nachází kompoziční postupy nebo dokonce celé nápady, které už „odněkud zná”. Přesně těmto pocitům se nemohu ubránit ani u této kapely. Již úvodní znělka, kde v bouři a za doprovodu piana začíná „přednáška” z úst zpěváka a kytaristy Paula, která postupně přechází v sólo něžného hlásku u podobných kapel nepostradatelné slavice (zde nesoucí jméno vystihující místy až kýčovité zabarvení hlasu-Angie), dává vědět, o čem bude řeč. Ani první regulérní skladba „A Journey Into Darkness” se příliš nesnaží bořit hranice stylu, na druhou stranu zase nabízí jeho solidní standart, a tak spadá do průměru desky, kam bych zařadil ještě „Against All Enemy”, „With Intend To Die” a „Slaughtering Of Innocence”. Následující „Dark Dawn” vyjma závěrečné minuty také nijak neexperimentuje. Zato na závěr na nás po neustálých nervově vypjatých Paulových výpadech čeká poměrně kontrastní překvapení v podobě kytarového rifu vhodného jako doprovod k filmům formátu „Růžového pantera” a jemu podobným. Dojem je navíc umocněn, když se po krátké době přidá i druhá, sólová, kytara nijak nenarušující atmosféru napínavé detektivky. Ani „Slaved By The Light” a „Unholy Blasphemies” se, stejně jako zbytek skladeb, do nějakého novátorství nepouští, přesto bych řekl, že se jedná o nejvydařenější kompozice na albu, kde i slaboučký hlásek Angie vlivem elekronické podpory získává osobité kouzlo. Většina nástrojů díky své neobvykle rytmické hře dává hudbě spát, který tvoří zajímavý kontrast s barvou jejich tónů. Osobně trochu nechápu pohnutky kapely zařadit druhé intro v podobě šesté „The Execution” doprostřed desky, ale i kdyby byli sebeušlechtilejší, nenápaditost vyznění omluvit nemůžou ani v nejmenším. Ale vraťme se ke zmiňované rytmické hře kytar, jejíž efekt se nám kapela pokusí nabídnout také v závěrečné „Doomed For Death”, zde navíc místy vytváří skvělý kontrast k nenápadným, zato však zajímavým klávesovým výpadům, které se navíc místy mění v sólovou samoukájecí hru tohoto nástroje. Že by to bylo všechno proto, aby nám v závěru mohla klávesistka Edith předvést, že také ona zvládá čistou klavírní hru? Nevím, jisté však je, že tato několikaminutová pasáž je klenotem tohoto alba.

Dojem, který na mne tato deska udělala, jsem poznal již mnohokrát-příjemný poslech, který však není ničím nový, originální. Kapela by měla ubrat na rozkmotřených výpadech, a to jak hudebních, tak vokálních, a na místo těchto rušivých elementů věnovat větší pozornost předpokladům, které skutečně má, jako jsou například ony několikrát zmiňované rytmické orgie. Zvukový předpoklad potřebný k vytvoření kýženého dojmu zde nechybí. Ani v technické vyzrálosti hráčů bych velký problém neviděl. To, co trochu postrádám, je větší cit při práci na výsledném efektu dílčích kompozic…Nakonec mi nezbývá než konstatovat, že i přes poněkud kritický postoj, který jsem v této recenzi k tomuto spolku zachoval, cítím solidní šanci budoucího rozvoje. Počkejme si tedy na příští desku…